Diskografie

 

100 Hříchů - 1991

  1. Frajer                        
  2. 100 Hříchů
  3. Ďábel v nás
  4. Zlej sen
  5. Vítězný trůn
  6. Dům hrůzy
  7. Fámy
  8. Slzy pominou
  9. Mám svůj den
  10. Cesta rájem
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
 

Soudnej den - 1993

  1. Prázdnej dům
  2. Poslední rum
  3. Svou cestou
  4. O Willy
  5. Soudnej den
  6. Doteky lásky
  7. Dej ho tam
  8. Toulavá
  9. Vobejda
  10. Bigbít sílu dává
  11. Otčenáš

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 
 

Generace - 1996

1. Podzimní requiem 
2. Málo mám 
3. Generace
4. Jedinej den 
5. Dlouhá cesta 
6. Když tu nejsi 
7. Hallo Jane 
8. Noční brouk 
9. To nejsme my 
10. Věrnej Rock'n'roll 
11. Myšlenky jdou 
12. Pivní Fata Morgana
 
 
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Archivní - 1991

 
1. Tancovačka
2. Nejsi na kolenou
3. Cizinec
4. Snílek
5. Toulavá
6. Máš pech
7. Léto 86
8. Bazar snů
9. Fámy
10. Návrat
11. Vánoční
 
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Akta X - 2001

 
1 Akta X
2 Jarda notor
3 Dávno vím
4 Ráno
5 Než půjdeš spát
6 Dám ti víkend
7 Tak se tu měj
8 Jako déšť
9 Lochneska
10 Den pro mou lásku
11 Odplouvám
12 Návraty
 
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Best Of - Kompilace - 2003

1. Snílek
2. Nejsi na kolenou
3. Léto 86
4. Frajer
5. 100 hříchů
6. Zlej sen
7. Ďábel v nás
8. Prázdnej dům
9. Bigbít sílu dává
10. Generace
11. Podzimní requiem
12. Pivní Fata Morgána
13. Akta X
14. Lochneska
15. Jako déšť
16. Tak se tu měj

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Čas - 2004

1. Čas
2. Hledáš svou tvář
3. Dárek pro štěstí
4. Prachy v prachu
5. Žízeň je zlá
6. Království snů
7. Popel a dým
8. Čas návratů
9. Loučení
10. Modrý pondělí
11. Goodbye
 
 
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

2007 - 2007

1. Andělská 
2. Hotel na rozcestí 
3. City na prodej 
4. Fajnovej 
5. Noc bláznů 
6. Lásko měj se fajn 
7. Las Vegas 
8. Lásky stárnou 
9. Sem do tebe blázen 
10. Žárlím 
11. Pátrám 
12. Žít jako král 
13. Jdeme na pivo

 

Recenze

 
Mnoho kapel vydá během své existence album, které pojmenují stejným jménem, jako sebe samé. A je poměrně častým jevem, že se právě tyto nahrávky stávají kultovními anebo něčím jiným zajímavými. Plzeňská rocková legenda Sifon právě přichází se svým novým počinem Sifon 2007, a tak se podívejme, jakou čest dělá toto dílo jménu svých stvořitelů.
 
Od posledního nadmíru vydařeného alba Čas, které důkladně vymetlo sifoňácký archív pomalých skladeb, došlo ke dvěma výrazným změnám. Tou první je, že na nové placce už neuslyšíte klávesy, tou druhou je výměna plzeňského nahrávacího studia Accent za věhlasnější Propast. Obě tyto změny se projevily v tom, že nahrávka působí civilnějším dojmem než předchozí zářezy v kapelní diskografii, což je u Sifonu spíše ke škodě věci, je tu totiž mnohem méně zvukových efektů, hallů a podobných vychytávek, na které byli fanoušci dříve zvyklí. Sifon tím tak trochu ztrácí svůj tradiční ksicht. Navrátilova kytara není při sólové hře tak výrazná a nezaměnitelná jako dříve, kdy nebyl ani pro toho, kdo kytarové sólo pozná jen podle toho, že se zrovna nezpívá, problém poznat podle sóla kapelu. Bez komentáře raději ponechám zvuk bubnů. Zkrátka albu chybí jistá majestátnost předchozích počinů. Nechci však být přehnaně kritický, znám i pár lidí, kterým se tento sound líbí, ale faktem je, že bezpodmínečným předpokladem pro takovou spokojenost je vlastnictví kvalitního přehrávače s kvalitní aparaturou nebo po audio stránce dobře vybaveného auta.
 
Ale pojďme k samotnému obsahu. Bigbítový fanoušek dostane to, co čeká, a sice třináctku melodických rockových skladeb, při kterých může zapařit na zábavě, z toho tři ploužáky. Povedené balady „City na prodej“, „Lásko měj se fajn“ i slabší „Žárlím“ navodí bigbítovou atmosféru letních parketů, asi není třeba více dodávat. Kdo zažil, ten ví. A rychlejší skladby? Hned otvírák „Andělská“ s pozvolným rozjezdem a zajímavým střídáním tempa je hitovka, která se na živých produkcích ujala okamžitě. „Hotel na rozcestí“ je typická sifoňácká skladba se zpěvným refrénem. „Noc bláznů“ se za pět let, co zdobí repertoár skupiny, stala další trvalkou a i ve studiové verzi si můžete vychutnat její pulsující sloku, refrén se zajímavým provedením sborů a předehru odkazující k Def Leppard. Heavymetalová vypalovačka (naživo až speedová) „Žít jako král“ patří vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy Sifon stvořil, ale na desce nemá takový tah na branku jako naživo. Zaujmout vztah k ostatním písním na albu už je trochu problematičtější, snad bych je ani nedoporučoval hrát živě, protože ve srovnání se starší tvorbou na zábavě tak nezaujmou. I když prvoplánově líbivý pivní song „Jdeme na pivo“ se na zábavách nemůže neujmout, ať si o něm myslíme cokoliv. V „Pátrám“ vedle sebe existují nádherně klenutá melodie sloky s mimořádně odpudivým refrénem, to samé lze říci i o „Sem do tebe blázen“. Pro Sifon netypická „Lásky stárnou“ dosáhla mého ocenění až po více posleších, o což se zasloužily zejména zdařilé kytarové aranže, které jsou ostatně ozdobou celého alba. Zbývající „Fajnovej“ a „Las Vegas“ považuji za zbytečnou vatu.
 
Většinu skladeb zpívá tentokrát Tomáš Navrátil, který se na nahraném repertoáru podílel i nejvíce autorsky. Sólové zpěvy jsou na celém albu v pohodě, Václav Šelmát i Tomáš Navrátil disponují zajímavými hlasy, což je všeobecně známým faktem. Horší je to se sbory, které byly na dřívějších nahrávkách excelentní, zatímco na Sifon 2007 jsou mnohdy vyloženě falešné (obzvláště v „Sem do tebe blázen“ to dosahuje až obludných rozměrů).
 
Absolutorium si naopak zaslouží způsob, jakým byly nahrány kytary v doprovodech. Aranže jsou nápadité a na pozadí zpěvu se neustále něco zajímavého děje, často jsem si při poslechu vzpomněl na dánské Pretty Maids. V tomto směru klobouk dolů.
 
Jak se zdá, nebude lehké zaujmout k novince Sifonu jednoznačné stanovisko. Určitě oceňuji snahu Sifonu vyjet ze zajetých kolejí a vydat nahrávku, která se od předešlých poměrně dost liší. I tak si myslím, že aktuální nahrávka bude zřejmě patřit mezi ty méně výrazné v diskografii skupiny, čímž ale nechci nikoho odrazovat, příznivce skupiny jistě tento počin tradičně potěší. Kdybych však chtěl získat pro Sifon nové fanoušky, raději jim dám k poslechu „Sto hříchů“ nebo „Akta X“.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Sifon Live DVD - 2010

1.Intro 
2.Cesta rájem 
3.Vítězný týrn 
4.Na zelenou
5.Nejsi na kolenou 
6.Hotel na rozcestí 
7.Vem to na vědomí 
8.Prázdnej dům 
9.Lásky stárnou 
10.Léto 86 
11.Generace
12.Cizinec 
13.Fámy 
14.Bacha na Bacha 
15.Noc bláznů 
16.Dům hrůzy 
17.Žárlím 
18.Království snů 
19.Pátrám 
20.Andělská 
21.Bigbít sílu dává 
22.Žít jako král 
23.Návraty 
24.Frajer 
25.Makovičky
 
 

Recenze

 

Západočeská heavyrocková stálice Sifon se může pochlubit nejen poměrně tučnou diskografií, ale především úctyhodným počtem vystoupení, která se nahromadila více než třicetiletým nepřerušeným objížděním většinou západočeských kulturáků.

 

V době, kdy dévédéčka vydává kdekdo, je tedy načase ukázat kapelu světu i v koncertní formě. Ve sbírkách skalních fanoušků se pochopitelně nachází tisíce záznamů všemožných vystoupení ze všech fází existence kapely, ale obrazový záznam dosud chyběl.

Aktuální DVD zachycuje Sifon v sestavě Václav Šelmát (kytara, zpěv), Tomáš Navrátil (kytara, zpěv), Roman Heiný (basová kytara, zpěv), Jiří Vébr (bicí nástroje, zpěv), Miloslav Orcígr (klávesové nástroje, zpěv). Dvacet pět skladeb tvoří reprezentativní průřez celou historií skupiny. Zastoupena jsou všechna vydaná alba, objevuje se i několik skladeb, které kapela hrála ještě dlouho před svým debutem. Natáčelo se v Horažďovicích a v Radnicích (tam se pro neopakovatelnou atmosféru natáčely především záběry publika).

Možnosti, které si může k natočení DVD dovolit regionální kapela, spadají pochopitelně do jiné kategorie než u velikánů typu Kiss či Manowar, ale fanoušek přesto nemusí mít pocit, že je o něco ošizen. Snímání a střih vyznívá vzhledem k omezenému množství využitých kamer staticky, kapela také nepatří k vyhlášeným pódiovým řádičům, ale přesto tento záznam nijak nezaostává za tuzemskou konkurencí (vzpomeňme třeba "tříčlenný" Arakain s orchestrem). Já v tom naopak spatřuji výhodu, protože mně osobně spíše vyhovují delší prostřihy na jednolitvé členy kapely a jejich instrumentální počínání.

Za Sifon však mluví především skladby a jejich hudební provedení. O skladbách asi není třeba vést polemiku, k této kapele se hlásí i lidé, kteří jsou jinak nahony vzdáleni všemu, co se blíží tzv. českému bigbítu, přesto je Sifon do té škatule stále (podle mě nespravedlivě) zařazován, i když si za to některými skladbami může tak trochu sám. Co se týká zvuku nahrávky, ten je největším překvapením. Nahrávka má tolik potřebné koule, zní plně ve všech frekvencích, a přesto uchu posluchače neunikne jediná sebedetailnější vyhrávka. Je nutné poznamenat, že příjemně středově znějící nepodladěné kytary jsou v současné podladěné době skutečným zvukovým balzámem. Kdo si zakládá na nejrůznějších instrumentálních parádičkách a sólech, ten si rovněž přijde na své.

Sifon stvořil dévédéčko, kterým udělá radost nejen svým nostalgicky vzpomínajícím přiznivcům, ale které mu může pomoci získat také nové. Jde zkrátka o kapelu, která umí hrát a navzdory všeobecnému přesvědčení, že cukrkandlově melodické vyhrávky už jsou passé, se to nestydí ukázat.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Srdce v okovech - 2012

 
1. Kalendář
2. Whisky a Gin
3. Srdce v okovech
4. Vyhulenej
5. Jen pojď dál
6. Černá kočka
7. Mávám
8. Malá holka
9. Touha v nás
10. Pohani
11. Doktor Grey
12. Had
13. Rokenrol
14. Anděl
15. New York a Tokio
16. Jaro je v nás
17. Viktoria
18. Země má
 

Recenze

 

Těsně před koncem roku 2012 vydal plzeňský heavyrockový Sifon nové album "Srdce v okovech." Čas mezi touto novinkou a dosud poslední (pro mě dost rozpačitou) řadovkou Sifon 2007 si mezitím vyplnil vydáním živého dévédéčka mapujícího celou jeho kariéru. Ani tím ale nebyl bohatý kapelní archív vyčerpán, a tak se na aktuálním počinu vedle jednoznačné převahy novinek objevuje i pár dalších výlovů z historie.

 

A jak to dopadlo tentokrát? Jednoznačně lépe než před pěti lety, a to po stránce produkční, hudební a kromě několika výjimek i textové. Pokud jde o zvuk, dobrou zprávou je, že Sifon zní znovu tak, jak jsou jeho fanoušci zvyklí. Studio Michala Rajtmajera odvedlo dobrou práci, díky čemuž se zvuk vrátil k dřívější pompéznosti, celkově bych charakter nahrávky zařadil někam mezi alba "Akta X" a "Čas".

Hudebně se Sifon opět rozkročil a některými položkami dokáže zamotat leckterému skalnímu konzervativnějšímu posluchači hlavu. Ale rozhodně v dobrém slova smyslu. Vedle celkem typických přímočarých hitovek (ať už starších či novinek) je zde servírováno několik skladeb, na kterých je znát motivace muzikantů následovat trochu umělečtější ambice. Ač jde v těchto případech jednoznačně o ozdoby alba (a bezpochyby se budou i všeobecně líbit), je nutno na druhou stranu přiznat, že kdyby je kapela spustila naživo na svých tradičních štacích, asi by na parketech obtížně hledala patřičnou odezvu. V playlistu však rovněž nechybí několik vyloženě odpudivých kousků. Co se týče hráčského nasazení, kytarista Tomáš Navrátil a klávesák Miloslav Orcígr se evidentně vyřádili, písně jsou vyšperkovány kytarovými a klávesovými vyhrávkami a sólíčky všude, kde je to jen trochu možné. Kde vidím rezervy, to jsou aranže bicích nástrojů. Nahrávka má těžší zadek, než bývalo u Sifonu zvykem, navíc některé pasáže si o dvojkopákovou nálož nebo jiné zpestření přímo říkají. Výrazný posun oproti minulému albu nastal u textů, a to díky příspěvkům externího textaře Josefa Kapra.

 

Pojďme se podívat na konkrétní skladby:

 

Nahrávku otevírá "KALENDÁŘ", jednoduchá pulsující hitová píseň, která se okamžitě ujala na živých vystoupeních. Do mikrofonu se opřel Tomáš Navrátil, který oproti dřívější diskografii přidal do zpěvu o poznání větší drajv. Odlehčená rokenrolovka "WHISKY A GIN" pokračuje v rukopisu písní typu "Dávno vím" nebo "Dám ti víkend", z uvedených je podle mě tou nejzdařilejší. Nevím, co vedlo kapelu k přearanžování pozapomenuté vypalovačky "SRDCE V OKOVECH", ale dřívější heavymetalový drajv jí určitě slušel víc, ač z ní půvabná melodická linka, klávesová předehra a kytarové štrikování nadále činí zdařilý kousek. To následující "VYHULENEJ" je přímočará energická vyřvávačka, která vám bude znít v hlavě ještě hodně dlouho (zvláště po živých vystoupeních), stavbou a tempem připomíná asi nejlepší sifoňáckou vypalovačku "Žít jako král", atmosférou zase reprezentuje rozjívenější tvář kapely. Zklidnění přichází s "JEN POJĎ DÁL". Příjemná melodie, poklidné tempo, zkrocený zvuk kytar, při kterém vyniknou všechny aranžerské pidlikačky a uprostřed nečekaná flegmatická mezihra pohrávající si se zvukem flétny. "ČERNÁ KOČKA" je absolutní hitovka s místy dokkenovským riffováním, totálně nakažlivým refrénem a okouzlující melodickou sólohrou. Hitový vrchol alba, který by mohl kapele pomoci zapsat se do širšího než jen regionálního povědomí. Pak následuje několik o něco slabších kousků. "MÁVÁM" sice rytmikou i charakterem sloky zdařile evokuje aktuální tvorbu veteránů Uriah Heep, nadšení však vyprchá s nástupem refrénu. K tvůrčímu dnu se ale blížíme v písni "MALÁ HOLKA". Odpudivá fanfára, bezradný refrén, otřesný text, sebevražedná munice, kterou kapela sama dává svým odpůrcům. Ani baladu "TOUHA V NÁS" bych nezařadil do zlatého fondu sifoňáckých ploužáků, ale už se blýská na lepší časy. Druhou polovinu alba otevírají "POHANI", trochu exoticky působící svižná heavymetalová pecka, která se vymyká pro Sifon netypickou melodikou a frázováním. Nové a nové poslechy odkrývají původně neslyšené detaily. "DOKTORA GREYE" si mnozí budou pamatovat z repertoáru z počátku 90. let. Tentokrát se přearanžování i přes rytmickou jednotvárnost povedlo, znovu musím vyzdvihnout kytarové vyhrávkování ve sloce a přemostění. Změn doznal refrén, já osobně současnou trochu kabátovským melodickým minimalismem načichlou verzi vítám. Překvapení nabízí progresivněji laděný "HAD". Nervózní ponurost, netypicky zlověstný doprovod, jakýsi neklid, atmosférotvorné klávesy, jeden z neoddiskutovatelných vrcholů alba. Kontrastem je následující "ROKENROL", jehož příjemnou pod kůži se zarývající melodiku však trochu sráží klišovitý, byť upřímný text. Balada "ANDĚL" je dalším netušeným překvapením, které by mohlo leckoho donutit přesvědčit se, jakou kapelu to v přehrávači máme. Čistokrevně folkově pojatá sloka, netradičně naléhavý text, Sifon znovu boduje zbraněmi, které dříve používal zřídka, a boduje na celé čáře. "NEW YORK A TOKIO" je další klasikou z počátku 90. let, která po úspěšném znovupřijetí na živých vystoupeních nemůže na aktuálním počinu chybět. Neobyčejně atraktivní melodickou linkou obdařená "JARO JE V NÁS" má ještě starší datum výroby. Než přijde závěr alba, ocitneme se však ještě jednou v tvůrčí hlubině. "VIKTORIA" je pokusem o hymnu plzeňského fotbalového klubu, hudebně to ještě tak moc neskřípe (v rámci konkurence písní s podobným účelem), ale korunu všemu nasazuje tupý rychlokvaškový text, který jako by z pera vypadl "umělcům" typu Petra Salavy. Závěrečnou skladbou je "ZEMĚ MÁ", která je dalším opusem, ve kterém si kapela splnila své experimentálnější choutky. A znovu na jedničku. Do jejího beglajtu proniká malmsteenovské probublávání, stejně jako u "Hada" je všudypřítomná tíživě zlověstná atmosféra a Sifon zde znovu ukazuje, že nezřídka pošilhává po nových hudebních výzvách.

"Srdce v okovech" je tedy koktejlem, který nabízí hned několik podob současného Sifonu z historického i hudebního hlediska. Pokud dokáže kapela do budoucna spojit odvážnější prvky oproštěné od konzervativní bibítovosti, (na albu zastoupeny písněmi "Had" a "Země má") se svou tradiční hitovostí, můžeme se příště dočkat ještě větších překvapení. Je potřeba využít toho, že kapela má i po mnoha desítkách let vstřícné publikum, které novinky v repertoáru nejenže přijímá, ale přímo vyžaduje. "Srdce v okovech" má své silné i slabší stránky, ale fanouškům kapely a fortelně odvedeného českého rocku jej mohu stoprocentně doporučit.